EOLSKÉ SOPTĚNÍ

DESTINACE

Liparské neboli Eolské ostrovy. Moře, o kterém psal Homér. Moře, které obklopuje ostrovy, z nichž každý je samostatným světem. Jasné, to jsou všechny ostrovy. Ale ne ty liparské! Proč? Protože jsou zrozeny a stále aktivně rozeny aktivní sopečnou činnosti!

Černé písky! Žluté bahno! Duhové balvany všech možných anorganických směsí! Máte na to vylézt na aktivní sopku Stromboli?

Tak je tedy? Eolské nebo Liparské ostrovy? Liparské se jim říká podle největšího ostrova Lipary, které je také nejvíce turistické, což velmi pravděpodobně ozkoušíme ve večerních přímořských restauracích. Mnohem případnější je ale nazývat tento výjimečný shluk sopek Eolské ostrovy. Od starověkých dob zde měl sídlo bůh větru Aelous, zřejmě syn Poseidona. (Bylo to komplikovanější, ale to probereme až na moři).

Eolské ostrovy v Tyrhénském moři jsou největrnější oblastí Itálie. Stále je to však pohodový sailing ve srovnání s řeckým egejským mořem. V létě je to zpravidla klidná chorvatská plavba. Mezi jednotlivými ostrovy je to několik hodin plavby, žádné velké přesuny.

Popisovat jednotlivé ostrovy nemá opravdu cenu. Proč? Protože každý z nich byl a je v odlišné fázi své sopečné činnosti. Některé jsou rozkvetlé, v jiných bublají v žlutém bahně sirné lázně (do kterých se ponoříme) a třeba Stromboli je v současnosti stále aktivní sopka. Sicilská domovská marína je na dohled ostrovu Vulcano, čímž pádem budeme mít dosti času na průzkum těchto historicky legendárních ostrovů.